Přátelská pouta jako z filmu? Neexistují.

11. ledna 2015 v 10:00 | MaddyHarry |  Stories
Vždy jsem měl představu o dokonalé partě kamarádů. Netajím se svou inspirací v kultovních amerických seriálech jako Přátelé, Jak jsem poznal vaši matku nebo aktuální hit Teorie velkého třesku. Má představa o perfekní patně zahrnuje menší skupinku lidí - dejme tomu šest - a dokonalé porozumnění mezi sebou. Jenže čím víc ve svém osobním (a aktuálním) životě o této teorii přemýšlím říkám si, že něco takového je možné jen a jen v seriálech. Nebo snad ne?



Určitě existují lidé, přátelé, co spolu žijí pod jednou střechou. Ale jsou tato přátelská pouta tak silná aby fungovala na delší čas. Samozřejmě přátelství mohou být i silná, ne každé přátelství je křehké a vratké. Věřím v existenci silných přátelství, avšak.. něco v té realitě stejně chybí přijde-li na srovnávání s těmi v již zmíněných seriálech.

Kdyby existoval seriál napsaný podle mého života asi by moc dlouho na obrazovkách televize nevydržel, protože sledovanost by byla více než nízká. Kdo by tam hrál mé přátelé? Ovoce s očima. Ne nedělám si srandu. Ačkoliv přátelé mám, nebydlím s nimi pod jednou střechou a většinou ani ve stejném městě - protože jsem všichni rozházení vlastně po celém světě - ještě, že je ten facebook a já jsem s nimi ve spojení. Netlačíme se tedy v malém bytě 2+1 a neprožíváme spolu první poslední. Občas mi to přijde smutné, ale to je život.

Věděl jsem, že mé skvělé přátelství s lidmi skončí, když dokončíme školu. Každý pokračoval jinde, jinou cestou, jiným směrem. A na této jiné a nové cestě každý nakonec pozná nové lidi. A štve mě to. Protože teď by si člověk na této osamocené cestě měl najít nové přátelé. Nové spřízněné duše, jenže jak píšu tato má aktuální cesta je osamocená. A švte mě to. Stále. Protože si říkám (ale přitom vím, že tomu tak opravdu být nemusí), že takové jaké jsem měl, přátelé už nenajdu. Možná jsem to nejlepší, co mě kdy potkalo už potkal a nebyla to společná cesta na moc dlouho. A teď se budu muset spokojit s čímkoliv, co po cestě najdu - tak to asi ne. Tahle cesta je zatím osamělá a já se i tak bojí z ní slézt.. ovšem vím, že risk je zisk.. avšak.. nechci to pokoušet.

Co myslíte. Jsou přátelství v tom opravdovém světě taková jako v seriálech? Asi je to má chyba, že jsem se nechal až moc ovlivnit seriály a tou uměle vytvořenou "realitou" kterou mi tyto seriály prezentují. Avšak, (já vím, že tento článek je tak trochu depresivní, ale věřte, že není) věřím, že třeba jednoho dne budu mít partu přátel a naopak budu psát o tom, že toužím po samotě a odpočinku ode všech. No ne? Život je plný překvapení tak uvidím, co mi přinese.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nettie Nettie | E-mail | Web | 11. ledna 2015 v 11:18 | Reagovat

My máme vlastně takových partiček víc. V první nás je pět  to je taková ta parta ze seriálu. Super je na tom to, že jsme čtyři holky, jeden kluk a jemu to v nejmenším nevadí. Rozumíme si, bavíme se o čemkoli a jsme takoví ti "největší fanoušci hokeje", takže až teď bude mistrovství, budem u sebe na jednotlivé zápasy.
Co mi přijde takový nejdepresivnější? Že jsem asi ve čtyřech partách a ty se navzájem moc nemusí. To je potom zajímavý, no :D Ale výše zmíněná pro mě znamená nejvíc.
Co se týče toho bydlení pod jednou střechou... dokážu si to představit, ale to asi určitě nevyjde.
Upřímně se bojím konce gymplu, až se každý rozprchneme. S kamarádkou máme v plánu odjet na rok jako au-pair (či jak se o píše :D ) do Londýna, takže alespoň tohle. Nemám problém s tím, že bych pak neměla žádné přátele- jsem dost společenský člověk. Ale nechci přijít o ty stávájící.
Tak jsem se tu trošku rozepsala a přeju ti, aby ten článek o tom, jak chceš být alespoň chvíli sám vyšel :D

2 Kenz Kenz | Web | 11. ledna 2015 v 13:58 | Reagovat

Nemyslím si, že přátelství jako v těhle seriálech může být reálné. U dvou přátel to ještě jakž takž funguje, ale většinou to stejně skončí jako Kamarád taky rád, anebo si ty holky/kluci najdou kluka/holku a odstěhují se od sebe ;)

3 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 11. ledna 2015 v 14:57 | Reagovat

Já si myslím, že výjimečně to jde, ale spíš dva tři lidi maximálně. Navíc by spolu museli bydlet asi fakt od střední dlouhé roky, protože jakmile každý vypadne za svým životem, můžou zůstat v kontaktu, můžou se scházet, ale seriálové to už nikdy nebude.

Ale jelikož já jsem velmi samotářský introvert, u mě je to nemožné od začátku a jakmile jsem dokončila základku, zavřela jsem za sebou dveře a velkou část lidí jsem už nikdy neviděla. U střední totéž, jen sem tam někoho občas potkám, pokecáme, ale i když jsme se přátelili, kamarádi už nejsme. A u vysoké, bavím se s lidmi, když přijdu do školy, ale přátele tam nemám a momentálně spíš čekám, až půjdu do práce, že nějaké lidi, aspoň jednoho, co by si se mnou sedl, potkám tam. Jinak mám kamarádky mimo, ale moc se nevídáme a nějak mi to tolik nevadí.

4 Jana Jana | E-mail | Web | 11. ledna 2015 v 15:06 | Reagovat

TBBT je realnejsi , neboť tam zijou po jednom či po dvou a navstevuji se, což jsme praktikovali v Holandsku, takže to asi funguje :-) Ale neboj,moje přátele poznas podle chlupu a mňoukání :-D

5 Steeve X Steeve X | E-mail | Web | 11. ledna 2015 v 15:27 | Reagovat

Jsi zásobník na témata, víš to? Pokaždé vidím naprosto originální a obsáhlý článek, klobouk dolů! (Imaginárně :D)

V těch seriálech je to takhle ideální právě přesně proto, že lidé po tom touží. Je spoustu přátelsky neukojených osob - já jsem krásným příkladem! Možná o tom jednou napíšu článek, já neumím vycházet s klukama v mém věku, jsou to hrozní idioti a myslí si o mně to samé :D Někteří se prostě omezují na dva tři lidi, kterým svěří všechno, jiní mají více kontaktů. Stejně ale věřím, že si umí každý svého kamaráda najít, když chce. Možná mu hned nespadne do náruče, ale když nejde o totálního samotáře a mrzouta, nemá šanci se ubránit. Držím ti palce! :D

6 Desirée Lydon Desirée Lydon | Web | 11. ledna 2015 v 16:32 | Reagovat

Samozřejmě, že v seriálech je to ideální, jinak by na to nikdo nekoukal. I já mám své 3 nejbližší kamarádky a spol tvoříme takovou fajn partu... jasně že to někdy bývá těžký, taky jsme jen lidi. Právě že se bojím toho, že až odejdeme ze střední, tak se to všechno zbortí jako domoček z karet. Samozřejmě že chci s nima zůstat v kontaktu, ale tím, že se vidíme každý den, je to úplně jiné, než kdybychom se setkaly jednou za měsíc.

7 alexysz alexysz | Web | 11. ledna 2015 v 18:39 | Reagovat

mal som najlepšiu kamarátku od základnej školy. jediná sa o mňa starala pretože som bol nový a prišiel som zo Španielska, no na strednej škole v druhom ročníku sa naše cesty rozišli a teraz som na osamelej ceste s misiou nájsť si kamarátov, zatiaľ to je bezúspešné. tiež by som chcel zísť z tej cesty, ale nechcel riskovať nič. tiež som pozeral tieto seriály a mal som podobnú predstavu ako ty, ale myslím si, že nájsť si pravého kamaráta ktorý ťa podrží v ťažkých časoch je veľmi ťažké. z mojej skúsenosti viem, že sa mi takmer všetci otočili chrbtom. na moje meniny si nikto nespomenul, a mám pár vybraných ľudí s ktorými sa bavím (mám čarovne o čom) tak za nimi musím cestovať. nemám nikoho v meste kde bývam. čiže ja teraz na nič neverím. keď niečo príde, tak to príde :)

8 MaddyHarry MaddyHarry | Web | 11. ledna 2015 v 21:06 | Reagovat

[1]: Pamatuji si na školu, když jsem si dovolil být součástí dvou part naráz.. hned mě obě party chtěli vyloučit. Já si pak musel vybrat. A pak, když se ty dvě party na nějaký krátký čas spojily tak ostatní vyhodili mě za to, že jsem si vybral jednu partu. OMG.

[2]: Právě takhle to končí - tím, že každý jde dál a má časem vlastní rodinu atp.

[3]: Tak to máme podobně. Možná toužím po tom, co nemohu mít jen z toho principu, protože podívám-li se do své minulost bylo mi opravdu líp samotnému. Introverta nezapřeš. :D Jen je škoda, protože si tak nějak říkám, že to nejlepší je za mnou.. tak snad není.

[4]: Tak to jsou ti nejlepší na celý život, kteří tě jen tak neopustí! :)

[5]: To tedy děkuji. Ani nevíš jakou práci mi dá něco vymyslet při psacím bloku. Já jsem taky nevycházel s kluky v mé třídě (a ani v mém věku). Vždy jsem si říkal, že se chovají jako paka, kteří patří snad na první stupeň. Vždy jsem si rozuměl jen s opačným pohlavím a se staršími.

[6]: Můžu říct, že tomu tak je. Já už jsem druhým rokem rozdělený od přátel ze školy. Je to divný. Sice se sledujeme na FB, ale prostě... už to není jako to bylo každý den ve škole atp. Asi je to tak - seriály jsou prostě jen lákavé na oko.

[7]: Tak to ti přeji štěstí a držím palce aby jsi si někoho našel. Naprosto vím jaké to je. I když já když jsem šel do zahraničí tak naopak většina mi byla oporou a přáteli. Až pak časem se to měnilo a otáčelo. No tak nejlepší asi opravdu nic nečekat a ono pak přijde. :)

Děkuji za komentáře!

9 M. M. | Web | 12. ledna 2015 v 15:42 | Reagovat

Ja som mala veľa kamarátov. Mala som aj pár veľmi dobrých kamarátiek a jedného veľmi dobrého kamaráta. Ale všetci do jedného ma sklamali...nikdy sme nemali medzi sebou také puto ako to býva v seriáloch, čo dosť aj mňa mrzí a mrzelo, pretože ja som sa vždy snažila byť ku nim milá, dobrá, pomáhať im, rozumieť atď. Ale oni ma vždy niečím sklamali, buď ma nevedeli pochopiť, alebo nejakou narážkou alebo pod. Nikdy som nemala nejakého kamaráta, s ktorým by som mala priateľstvo na život a na smrť..Aj keď som mala toho najlepšieho kamaráta, ktorému som mohla naozaj všetko povedať, kamarátili sme sa niekoľko rokov, o všetkom sme sa vedeli porozprávať, trávili sme spolu čas..lenže kamarátstvo u nás prerástlo aj do lásky, lenže to sme si nikdy nepovedali...a teraz nedávno ma veľmi sklamal, komunikácia prestala byť na takej úrovni ako kedysi. Takže teraz nemám žiadneho kamaráta, ktorý by stál naozaj za reč. Dosť ma to mrzí..

10 Tai Todd Tai Todd | Web | 12. ledna 2015 v 16:57 | Reagovat

Nemyslím si, že je to reálné, ne v takové bandě, jako jsou v seriálech, kdy ty reakce jsou jasným dílem scénáře, podle mě není možné na sebe vzájemně takhle "seriálově" reagovat i ve skutečnosti. Možná tak se dvěma lidmi, ale ne ve skupině pěti, šesti lidí.

11 Tia Tia | Web | 12. ledna 2015 v 19:23 | Reagovat

Nemůžu to tak úplně vyvrátit, avšak já minimálně jednu kamarádku na "Život i na smrt", jak by se řeklo ve filmech a seriálech, mám. Bavím se s ní už od mých 6 let a doted jsme neměli žádnou hádku a popravdě řečeno si bez ní nedokážu představit týden. (Právě o ní básním, jakoby jsme byli ve vztahu.:D) Ale ono to tak doopravdy je. Tak moc se zažrala do mého životního rytmu, že by bez ní ta melodie nezněla dobře.
Z počátku jsem si myslela, že odchodem ze základní školy to všechno skončí, ovšem opak byl pravdou. Proto si myslím, že opravdu pevná pouta v kamarádství jsou. A je mi celkem líto, že ty jsi to nezažil. Snad jednou...:)

12 J. J. | 12. ledna 2015 v 22:51 | Reagovat

Tvůj blog jsem našel čirou náhodou, vlastně už ani nevím jak. Hned mi padl do oka. Ani ne tak designem, ale stylem psaní, názory...tématy. S některými se až moc ztotožňuji a jsem rád, že jsem zase našel někoho, kdo má stejný myšlenkový proudy, podobnou povahu, podobné zážitky. Ani nevím, proč tohle píšu, spíš bych se měl vyjádřit k článku, tak tedy - přátelství je pro mě neprobádaná země. Jsem odjakživa asociál, kvůli šikaně na základce, střední....Jsem i introvert, ten zvláštní druh, který je sám, ale touží po bandě lidí, kteří ho rozveselí. Nedokážu se seznamovat nebo rychle přátelit s lidmi, které poprvé potkám. Nemám rád, když někdo známý přitáhne na sraz/schůzku/whatever cizího člověka a doslova mě nutí se s ním během té doby bavit. Taky jsem vyrostl na seriálech jako Přátelé, i ta Sabrina je celkově o přátelství, a doteď žiju v té iluzi, že jednou si najdu takové přátele, se kterými budu sdílet zážitky, příhody, emoce, problémy a strasti. Mám asi tři nejlepší kamarád...ky, jo, jsou to holky, s klukama jsem si nikdy moc nerozuměl. Mám kámoše, kterého vidím jednou za tři měsíce, ale nedokážu se s ním moc bavit o věcech, o kterých se bavím s kamarádkami. Pořád přemýšlím nad tím, co bych měl zlepšit, jak se mám k lidem, kteří mi zázrakem ihned padnou do oka, chovat.
Nedávno jsem poznal kluka, který je mi hodně podobný. Vlastně to jsem si alespoň myslel. Máme stejný hudební sluch a ten nesdílím s kdekým. Taky se přátelí většinou s holkama. Máme stejnou povahu, humor, oblibu v ironii a sarkasmu. Můžu ti říct, že jsem se do něj doslova zamiloval. Viděl jsem v něho dokonalého člověka, se kterým chci prožívat ty zářné momenty, trávit s ním čas v posilovně, venku, u jídla, na internetu. Znal jsem ho jenom pár dní a za tu dobu jsem ho poznal až moc dobře. Nevšiml jsem si však, že moje ustavičné naléhání, psaní mu, dotazování a spřádání plánů na společné aktivity mu pravděpodobně vadí, a tak se se mnou přestal bavit. Zranilo mě to. Moc. Padla na mě deprese, přestal jsem jíst, bavit se s lidma, byl jsem letargický, apatický k práci a snažil se přijít na to, co jsem mu provedl. Myslel jsem an to každý den po celé hodiny. Bádal jsem, přmeítal jsem. Nic mě nenapadalo. Jelikož spolu pracujeme, vídám ho 2-3x týdně. Kdysi to pro mě byly dny, kdy jsem se do práce těšil, potom se z těch dnů staly noční můry. Jeho ignorance mě ubíjela, jeho pohledy plné nenávisti mě mučily, bodaly mě do zad jako příliš ostrý nůž. Chtělo se mi brečet, a přesto jsem to vše chtěl spravit. Po nějakém čase, po několika konfrontacích a po smskách, kde mě posílal sem a tam, ho to nějak přešlo. A já byl zase šťastný. A opět jsem udělal tu stejnou chybu - začal mu psát, chtěl jeho přátelství na facebooku, bavil jsem se s ním v práci. byl jsem tak oslepený tím, že se něco změnilo, že jsem si nevšiml, jak stejně to celé znova probíhalo. Když jsme se pohádali podruhé a naposled, chtěl jsem se vším praštit - skončit v práci, odstěhovat se pryč, rozbít vše, vymazat ho. A co bylo nejhorší? Vídat ho v práci a hrát to hloupé "profesionální divadlo", kde se bavíme pouze o pracovních záležitostech, přitom bych se ho chtěl zeptat na tolik věcí, mluvit s ním jako tehdy, smát se s ním jako tehdy. Ale je konec. Není to tak dávno a vím, že mě to budu dlouhé týdny a možná i měsíce trápit.
A proč ti to vlastně píšu? ze dvou důvodů: za prvé - když už najdeš člověka, který ti je od prvního pohledu sympatický a máte si co říct, nenaléhej na něj. Nepiš mu ustavičně několikrát kdo dne, a když ti nenapíše sám od sebe, nehledej v tom jiné příčiny než to, že nemá čas, zrovna si nevzpomněl, v tuto chvili ti nemá co říct. Když se poznáte víc, stále se drž těch pravidel. Můžeš zkusit něco podniknout, ale pokud poprvé odmítne nebo nejistě odpoví, že neví, nevnucuj mu to každý den s tím, ať se konečně vyjádří. Dokud tě i on nebude brát jako přítele, a to rozhodně poznáš, nevaž se k němu emociálně, protože se může stát, že ty o něm budeš básnit jako o nejlepším kamarádovi, zatímco on si o tobě bude myslet, že jsi příšerně otravný a po čase tě odstřihne. A za druhé - potřeboval jsem se vypsat někomu naprosto neznámému, veřejně, aby si to mohli přečíst lidi, které to nezajímá a do půl hodiny na to zapomenou. Ale tvůj blog budu sledovat i nadále, připadáš mi fajn :)

13 Zdebra Zdebra | Web | 13. ledna 2015 v 18:58 | Reagovat

Kdysi dávno jsem si myslela, že až budu velká, budu pořád mít ty stejné kamarádky, jenže na střední už to nebylo ono, tak bylo na čase se jim přestat vnucovat, když jsem cítila, že nejsem vítaná. Možná to byl jen pocit. Možná jen žárlivost na ostatní, se kterýma se bavily víc. A celkově se u nás s nikým moc nebavím, ani nikdo se mnou (maximálně důchodci a drbny se vyptávají zvědavýma otázkama). Pak jsem si našla lidi jinde různě po republice, ale asi nejlepší kamarádku jsem poznala před rokem a něco, jen je škoda, že jsme od sebe tak daleko.
A v prosinci jsem se začala bavit s těma bývalýma kamarádkama po pěti letech, ale už to asi nikdy nebude jako dřív.

A jak jsem viděla nadpis tohoto článku, tak jsem si vzpomněla, jak mi bylo asi 12 nebo kolik, možná míň, tak s jednou partou, kde jsme byli 4, jsme jednou zpečetili přátelství kousnutím do jednoho jabka, které jsme pak odhodili do křoví. Možná právě to přátelství skončilo jako to jabko. Teď se ani nepozdravíme.

Myslím, že když někdo má štěstí, tak může narazit i na přátele jako v seriálech. Jenže v seriálech na sebe přátelé mají kdykoliv čas, a nevymlouvají se, že nemají čas. Dneska tu frázi "nemám na to a to čas" hodně lidí zneužívá. A přitom by stačilo si ten čas lépe zorganizovat, ale tím se nechtějí zabývat. Pokud člověk má zájem, tak si ten čas udělá, jinak hledá výmluvy. Ale to už odbočuju.

14 Nu. Nu. | E-mail | Web | 17. ledna 2015 v 22:06 | Reagovat

Absolutne mi  mluvis z duse. Mela jsem pocit, jako bych to psala ja! (Pochopitelne ne tak hezky jako ty... coz me privadi k tomu, ze fakt obdivuju tvoje vyjadrovaci schopnosti a to jak skvele umis presnet myslenky na papir. To me se vzdycky rozutecou k dalsim a dalsim tematum :D). Muj nejlepsi kamarad je svym zpusobem muj plysovy medvidek Oskarek. Pro me je docela tezke najit pratele. Ani ne proto, ze bych spatne vychazela s lidmi, ale a malokterymi si fakt rozumim. Stve me, ze mam pocit jako bych sve dobre (a skvele) pratele uz ztracela. A presne jak rikas, az skonci skola, ztrazim definitivne... ale tak snad se vse v dobre obrati. Uvidime, koho jednou potkam v domove duchodcu :D :D :D l

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama