
Těžkosti tajemství
11. prosince 2014 v 14:38 | MaddyHarry | Weekly Topic
Anketa
Dáváte přednost knihám nebo elektronické čtečce?
| Kniha, to je moje |
| Elektronické čtečce |
| Vlastním obojí, ale radši mám knihy |
| Vlastním obojí, ale radši mám čtečku |
| Nečtu vůbec |
Komentáře
Většina mých přátel tajemství pošle hned dál - smůla pro mě, jsem důvěřivá... Ale nevyzradím nic o čem vím, že je to tajemství a že bych to neměla posílat dál... Vážím si důvěry jiných lidí :)
Dobrý nápad na článek. :) Já se snažím tajemství udržet, ale když mi neřeknou, že to vážně nesmím NIKOMU říct, tak to řeknu alespoň příteli, protože mě to strašně tíží. Nemám ráda, když vím něco, co jiní nevědí a musím se hlídat, abych se neprořekla. Na druhou stranu je to ale hezký důkaz přátelství a důvěry. :)
No, já se musím přiznat, že nedokážu držet jazyk za zuby. Ale jde o to, že co vyžblebtám dál, vesměs tajemství nejsou, jenom drby. A vzhledem k tomu, jak málo se sama svěřuju, tak ty drby/tajemství putujou pouze k mému příteli. Jenomže to ty lidi, kteří mi něco důvěrného říkají, už dávno očekávájí. :D Říkáme si s přítelem totiž všecko, je to takový můj deníček na všecko od "depek" až po drby... :)
Máš ode mě fakt respekt, já tohle neumím. ;)
Spíš si myslím, že se bojíš ostatním svěřit své tajemství proto, aby neznali tvé slabiny a nemohli toho využívat.
Mně lidé tajemství říkají celkem často. Ví, že mi můžou věřit. I když já jim svá říkám jen zřídka - taky jich moc nemám. Nevím proč, ale prostě se mi nějak nechce svěřovat se, přestože svým přátelům velice věřím.
Já tajemství ostatních držím od té doby, co se moje tajemství stalo veřejným - bylo mi tak osm a nebylo to nic závažného, ale stejně to mnou otřáslo tak, že nic neprozradím...
tajemství říkám málokdy, od toho tu jsou :) když mě však něco tíží, někomu se svěřím.
Já tajemství dokážu udržet - když chci - ale někdy prostě nechci :D :D
Taky mám pár tajemství, uvažovala jsem, že je vyřknu na blogu, ale vím, že ho mí nejlepší přátelé čtou a i když v nich mám důvěru, jsou asi věci, co bych měla vědět jenom já.
Už se na tu knížku moc těším :D! Bolelo mě u srdce, že jsem jí musela zabalit a počkat si do 24. :D
V tomhle to mám stejně. Pokud mně někdo něco svěří s tím, že si to mám nechat pro sebe, může se spolehnout, že to tak bude:-)
Úplně nejhorší jsou lidi, kterým jsi věřil, něco jim prozradil a oni tě teď při každé příležitosti tím tajemstvám vydírají (vlastní zkušenost):(
Ještě nedávno jsem patřila k těm, co hned pošlou tajemství o dům dál- měla na mě vliv základka, tam člověk aby přežil prostě musel být mrcha a počítalo se s tím, že svoje tajemství si musíš nechat, protože 100% by ho ostatní roznesli. To byl přístup... Naštěstí mě gympl o 100% změnil. (Ale tohle nikomu neříkej, je to tajemství :D)
dost blbě, vlastně ani nevím, co mě napadne, napíšu na blog, ale jinak ani moc tajemství nemám
Príliš si nespomínam, že by som v poslednej dobe prichádzal do konfrontácie s tajomstvami. Skôr sa jedná o tie moje, tie o ktorých pred svetom mlčím. Niekedy sa však na seba spoľahnúť nemôžem a niekomu ho vyzradím. Aj vtedy si však dávam pozor, aby sa to od danej osoby nemohlo ako chrípka rozniesť k zainteresovaným.
Tajomstvo je tlak, tlak sa rovná stres a na stres sa zomiera. Preto, prosím pekne, mi nikto nehovorte nič, kvôli čomu bude môj život v ohrození :-D.

Já pro jistotu tajemství nikomu neříkám, taky patřím k těm, co je nevyzrazují, myslím, že jenom když jsem byla menší, ale to už si nějak nepamatuju.
Přesně, nesnáším, jak někdo říká, že to ví, ale nemůže to říct.