Jsem samomluvka

16. prosince 2014 v 13:44 | MaddyHarry |  Weekly Topic
Vyrůstal jsem v divné době. V době, kdy nikdo nevěděl co je to OCD, DTC, IUD nebo FYI. Vyrůstal jsem v době, kdy samomluva byla braná jako první příznak na volání do blázince. Myslím si, že nám i ve škole říkali, že samomluva je pro "nemocné" aneb pro blázny. Tak v tom případě se musím přiznat, honem zvedněte telefony, já totiž trpím samomluvou.

Co je vlastně samomluva?
Když si člověk pro sebe mluví odrána do noci, a nemůže přestat takže na ulici se na něj lidé dívají protože si neustále něco mumlá jen pro sebe? Nebo jsou to i ty krátké momenty kdy si člověk řekne nahlas něco co si myslí nebo co by měl udělat? Nebo je to jakákoliv situace při které člověk mluví sám k sobě?

Kolikrát si uvědomím že chodím po baráku, poslouchám hudbu a do toho si říkám třeba "hm, tak teď abych šel vynést to smetí." "Já jsem cvok. Jsem blázen. Jsem si toho vědom a proto o tom nemluvím. Až tedy na tomto blogu. Co bych také mohl říct na toto téma. Ano teď se dřžím před tou onou hranicí... však já jí ještě překročím. Co bych o tomto článku mohl říct jiného. Co jiného bych na toto téma mohl vymyslet. Jak originální je tento článek. Ne tohle nemá být o originalitě, tohle má být o tom, že si nemyslím, že samomluva je něco špatného.

Občas mám pocit, že si povídám sám pro sebe i přesto, že na někoho mluvím.. ale jakoby na druhé straně chybělo spojení.
Oh pamatuji si na školu. Když jsem musel mluvit s někým kdo mě nesnášel (a já tu osobu taky protože jsem věděl, že mě nesnáší). Byla tam sice špetka komunikace ale člověk věděl, že ono "spojení" prostě chybý, a jakmile zazvoní dveře té komunikace se zavřou a inorace bude zase na svém místě.

Nebo na ty výjimečné momenty v obchodě, kdy osoba se kterou jdete uličkou najednou změní směr (čehož si hned nevšimnete) a Vy kráčíte dál a mluvíte a mluvíte.. najednou si uvědomíte, že se Vám nedostává odpovědi, a když se otočíte vidíte, že váš doprovod je třicet metrů od Vás. A Vy víte, že jste právě šli třicet metrů, prošli kolem několika lidí a celou dobu jste si pro sebe povídali. Tedy ne pro sebe, ale Váš partner byl 30 metrů od Vás. V ten moment by mé staré já zavolalo na sebe Bohnice.

Ale ne já si nemyslím, že by samomluva byla něco špatného. Od doby, co se pohybuji ve světě OCD (o tom ale až někdy příště až to nebude tak aktuální) prostě vím, že... OCD. Nemluvím si pro sebe neustále, nemám kolem sebe imaginární postavy, ale jo občas si prostě povídám pro sebe, se sebou... Co jiného mám říct. Omluvit se za to? To snad ne, že? Že?
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Em Age Em Age | Web | 16. prosince 2014 v 14:09 | Reagovat

Musím se přiznat, že většinu těch značek ze začátku neznám. OCD samozřejmě ano... těším se na tvůj článek o tom. :)
Také si někdy povídám sama pro sebe, i na veřejnosti.

2 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 16. prosince 2014 v 14:24 | Reagovat

Hezky napsáno. Každý si občas povídá sám pro sebe a nic nenormálního na tom nevidím.

3 Terka Terka | E-mail | Web | 16. prosince 2014 v 14:35 | Reagovat

Kdyby byla samomluva psychická porucha, která se musí léčit, v blázinci by za chvíli nebylo volné místo. Každý si mluví sám pro sebe, ať říká cokoli jiného, jen se to bojí přiznat. Já mluvím sama se sebou a vlastně mě to nemrzí. Občas si chci popovídat s někým, kdo má tisícoprocentně stejný názor jako já. :D

Ale co je vlastně špatného na tom, povídat si sám se sebou? Často si prostě předříkávám nákup, co mám koupit, když jdu do obchodu. Nebo si v hlavě opakuji látku do školy. Když nemám papír ani tužku, snažím se, zapamatovat si své nápady na povídky, apod. :)

4 Nettie Nettie | E-mail | Web | 16. prosince 2014 v 16:13 | Reagovat

Já jsem schopná se sama se sebou i hádat, ale většinou jen v duchu :) Když jsem doma sama, nemám problém nahlas komentovat činnosti, které právě vykonávám :D A to si pak říkám (opět nahlas) že jsem asi blázen :D No co, tak jsem blázen. Určitě je nás víc :)))

Prosím tě, dvě třináctileté pipinky (chodí na stejnou školu jako já ) neunesly můj článek a založily mi antiblog :DD To je od nich tak trapný a smutný, až je to vtipný :D Koukni prosím na to a napiš mi svůj názor :) Odkaz je v komentáři u nejnovějšího článku :)

5 M. M. | Web | 16. prosince 2014 v 16:17 | Reagovat

So spolužiakmi to tak niektorými tiež mám, že sa zavrú dvere a už sme si cudzími ľuďmi. Preto sa ani v triede nepokúšam o žiadnu komunikáciu, pretože ako mne on nepadol do oka, tak ani ja jemu a nebudem to siliť.
A to v obchode neznášam! Keď niečo dôležité rozprávam, vysvetľujem a osoba, ktorej to malo byť určené, záhadnem niekam zmizne a ja sa len otočím s hlavou a pri mne cudzí človek a pozerá na mňa. :D

6 Janča Janča | E-mail | Web | 16. prosince 2014 v 19:31 | Reagovat

Myslím, že zrovna tvůj případ je úplně normální. Dobře jsi vystihl tu samomluvu, která tak vypadá pro ostatní, ale nemá jí být - jdeš s někým, něco mu vyprávíš a on si v klidu odejde jinam a ty pokračuješ dál, aniž bys věděl, že odešel a ostatní na tebe civí jak na blbého. Což ale samomluva není, takže můžeme být v pohodě, když se nám to stane. :D

7 Girl with a boater Girl with a boater | Web | 16. prosince 2014 v 19:40 | Reagovat

Já si taky pořád povídám sama pro sebe. Hlavně třeba když přemýšlím o rozhovoru, který pravděpodobně proběhne. Tolik se do toho ponořím, že to začnu říkat nahlas.
Ale takhle si povídá spoustu lidí. Přijdou domů a: "Tak, super. To bylo strašný. Teď musím tohle a tohle. Jo, tyjo, to je hezký."
Nám taky ve škole říkají, že patříme do blázince. Jedna moje kamarádka ale opravdu trpí samomluvou. Má imaginární přátele. Teď se jí to celkem zlepšilo, ale někdy je její šeptání při hodině opravdu nesnesitelné.

8 MaddyHarry MaddyHarry | Web | 16. prosince 2014 v 21:44 | Reagovat

[1]: Taky už ho plánuji dlouho, ale cítím, že ten tvůj je stále aktuální anebo v živé paměti všech.

[3]: Asi by tam bylo opravdu narváno. :D Taky si rád povídám s někým, kdo má tisícoprocentně stejný názor jako já.

[5]: A pak, kromě toho, že vypadáme jako blázni, aby jsme se s tím znovu opakovali a celé to znovu vysvětlovali. :D

[6]: Ani nevíš jak jsem rád, když tu čtu, že je to normální... ta generace kolem mě tvrdící, že je to bláznivé mě prostě ovlivnila.

[7]: I já rozhovory také pořádně probírám a připravuji se až to pomalu říkám nahlas a všude. S tou kamarádkou to musí být něco, ale nedá se nic dělat tohle se prostě občas lidem stane, i já mám občas pocit, že už si někoho začínám představovat. :D

9 Tai Todd Tai Todd | Web | 17. prosince 2014 v 10:17 | Reagovat

Neznám nikoho, kdo by si občas něco nežvatlal pro sebe, i když jde třeba jen o nadávky. Osobně si občas melu sama pro sebe, hlavně když jsem doma, ale abych si nepřipadala, jako cvok, směřuju to na psa :D Podle otce je to ok, dokud mi nezačne odpovídat :D Nejhorší to bylo, když jsem byla v Anglii, první tři měsíce jsem nepromluvila na nikoho česky a během dne jsem byla často sama, takže jsem mluvila sama se sebou pořád, nebo s kočkama, ale hlavně v autě, když jsem někam jela, to jsem vedla obsáhlý rozhovory sama se sebou.

10 Jana Jana | Web | 17. prosince 2014 v 12:22 | Reagovat

Taky si povídám sama pro sebe, ale jenom občas. Myslím si, že je to normální. :))

11 Em Age Em Age | Web | 17. prosince 2014 v 12:25 | Reagovat

[8]: Už ne, už několik dní to nikdo neokomentil. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama