Zpátky do historie

10. listopadu 2014 v 10:46 | MaddyHarry |  Weekly Topic
PROČ VLASTNĚ BLOGUJI?
Článek na toto téma jsem si rozpracoval už několikrát a jsem rád, že ho teď mohu dotáhnout do konce a ještě k tomu vydat jako článek zařazený do téma týdne. Protože, když jsem já na blogu začínal nic jako téma týdne nebylo. Naopak čeho bylo hodně bylo blogů zaměřených na bleskovky - každý chtěl tehdy hádat kdo je to na obrásku a mít na svém blogu diplom.


Mé první blogérské krůčky byly dost nemotorné. Na blog jsem se připletl kolem roku 2007 - pane jo, to je doba! Od té doby jsem vystřídal několik adres i několik přezdívek. Asi nejrozumnější otázka by byla 'Proč?'. Ze začátku jsem byl prostě neznalý. Dnes už vím, že člověk by si měl promyslet jak název svého blogu tak i o čem bude - aby se tam to vše moc netlouklo. Asi těžko chodit na blog, který se jmenuje anetka-pise.blog.cz a mít stránku o zpěvačce Katy Perry nebo o skupině One Direction.

Můj první blog byl zaměřený na hudbu i filmy - aneb na to co miluji - ale seděl mi k tomu i název, ovšem blog pak nabral jiný směr a nic se k ničemu nehodilo, ale já byl moc velký zelenáč na to aby mi to došlo. Ovšem po delší době, poté co jsem si našel oblíbené blogy i oblíbené blogery jsem se bohužel omylem zapletl do roztržky, a blogeři se začali hádat mezi sebou a mě to nějak přestalo bavit. Už jsem z toho neměl radost.
Asi půl roku jsem byl bez blogu. Jenže touha psát byla silnější než já.


Blog funguje jako deníček, jako psychiatr.
Pokud člověk touží vypsat se ze svého zlomeného srdce, křivdy nebo něčeho podobného co se jim událo v životě nemusí to svěřit jen němému deníčku, který mají zamknutý v šuplíku, mohou to svěřit cizím lidem na blogu. Pokud máte anonymní blog, aneb svou pravou identitu se snažíte držet v tajnosti - ačkoliv buďme upřímní jednou, dříve či později se na Vás stejně přijde - změníte jen pár detailů, ale pointa zůstane stejná. Bloger se tedy svěří, svěří se deníčku, ale narozdíl od deníčku návštěvníci blogu reagují v komentářích. Slova plná naděje a útěchy poté opravdu pomohou jak zlomenému srdci tak poškozenému egu. Na co jít pak na terapii, když Vás blog vyléčí, že?

Já osobně potřebuji mít své vlastní místo. Místo na které budu chodit, na které se budu rád vracet ale především místo na kterém se budu moci vypsat ze všeho co mě napadne od A do Z. A přesně takové místo mi poskytuje blog, můj blog. A ačkoliv - jak vidíte - začínám od znova (ačkoliv to moc dobrovolný start od znova nebyl) tentokrát jsem si jistý, že vím tam kde jsem. Je to vlastně opětovný první krůček. :)
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Em Age Em Age | Web | 10. listopadu 2014 v 12:16 | Reagovat

Skvělý článek. Na blogu se pohybuju taky zhruba od roku 07, možná ještě dříve, 06, ale 05 už to nebude. :D To jsem ještě ani neměla internet. :D
Jinak doufám, že tato stránka ti vydrží co nejdéle. :) Nejlépe napořád. Já jsem se taky našla ve stránce empty--island. Je za ní tolik práce a tolik komentářů, že bych neměla to srdce přesídlit někam jinam.

2 Tea Tea | E-mail | Web | 10. listopadu 2014 v 14:08 | Reagovat

Muselo být zajímavé mít blog na těch začátcích, kdy neexistovalo žádné Téma Týdne a teprve pak přišel někdo, koho to napadlo a byla novinka :) Líbí se mi, že i pro tebe je to místo, kam se vracíš rád a dáváš si na něm záležet :) Pěkně se mi to četlo :3

3 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 10. listopadu 2014 v 15:01 | Reagovat

Tak pevnym krokom kupredu leva, spatky ni krok! Fajn napisane "vyznanie". Mam to dost podobne s blogom...

4 Janča Janča | E-mail | Web | 10. listopadu 2014 v 16:57 | Reagovat

Taky bych chtěla znát blog.cz před několika lety. Věděla jsem o něm, ale snad nikdy jsem se nepokoušela si ho zakládat, nebo se o to nějak zajímat. Teď bych bez něj ale nedala ránu. Řekl jsi to moc hezky s tím, že díky blogu nemusíme chodit na žádné terapie, protože nám věrní čtenáři rádi pomohou a hezkým slovem pohladí na duši. :)

5 Infinity Infinity | Web | 10. listopadu 2014 v 19:57 | Reagovat

Taky si pamatuju, jak jsem byla blázen do bleskovek a podobných blbostí. :D
Ale teď beru blog stejně jak píšeš ty, až na to, že dřív jsem psala spíš o sobě, svém životě, teď se zaměřuji na knihy. Zbožňuju na blogu komentáře od čtenářů mých stránek, to je ta nejhezčí odměna za psaní článků a motivace k tomu psát články další a další. A taky je tu hlavně neustálá chuť něco psát, o něco se podělit. :-)

6 Bocian Bocian | E-mail | Web | 10. listopadu 2014 v 20:37 | Reagovat

Presne, blog je najlepší psychiater. Dokonca by som napísal, že skôr či neskôr to autora vždy pritiahne k článkom ako z denníčku. Najmä, keď si získa istých pravidelných čitateľov, ktorí si jeho nezmysli prečítajú a utešia ho (prípadne :-D), vtedy to pôsobí naozaj blahodárne.

7 Kika Kika | E-mail | Web | 11. listopadu 2014 v 21:30 | Reagovat

Dobu bleskovek jsem nezažila, ani jsem se ještě nemusela přesídlovat. Musí být strašné to své místečko, ten svůj koutek opouštět. Ale i když to bylo nedobrovolné, snad Tě to posunulo, snad Tě to i svým způsobem nakoplo!

A taky si myslím, že nebýt blogu.cz, byly čekaly by se fronty dostat se jenom do čekárny k psychologovi :D

8 Nettie Nettie | E-mail | Web | 12. listopadu 2014 v 21:54 | Reagovat

Moc dobrý článek a proklínám tu osobu, co ti ukradla blog. Má štěstí, že nejsem woodoo zaříkavačka nebo nějaká šílená vědma :D
Souhlasím s tím, že na blog se musíš rád vracet a moci se vypsat. S tou skrytou identitou... stejně si někdo dá dvě a dvě dohromady, takže... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama