14. listopadu 2014 v 18:28 | MaddyHarry
|
Nedávno jsem si s kamarádkou povídal o tom, jak jí její kamarádka chtěla vzít na takzvanou singles night. Řekla mi, a teď cituji: "Raději bych měla v krku zaseklé ho**o, než abych šla na singles night." Poté vytáhla lžičku ze sklenice Nutelly a vrazila si jí do pusy. Samozřejmě jsem s ní - v jisté míře - souhlasil. Singles night je jako rande naslepo - představte si velkou místnost, dvacet stolů, deset můžů, deset žen, a jednu koordinátorku, která to celé řídí a každou druhou minutu zazvoní na miniaturní zvoneček, který svírá ve své bledé dlani a páni - jako první gentlemani - jdou o stůl dál. Singles night je to samé, akorát tam není koordinátorka a nejsou tam stoly - tedy klasické stoly kde sedí jeden naproti druhému. A na singles night je alkohol. Spousta alkoholu.
Jenže jsem nečekal, že ani ne týden na to budu - nejen, že tázán zda bych nešel na singles night - ale také jsem tam šel. Vůbec nevím, co mi dovolilo opustit mou komfortní zónu, ale v pátek večer jsem stál v malém klubu, který ačkoliv byl nekuřácký byl plný nějakého dýmu (asi efekty diskotéky). Bože. Ale hezky po pořádku.
Jak už jsem napsal - a musím to opakovat - nevím co mi - panu velkému introvertovi - dovolilo opustit mou komfortní zónu. Každopádně jsem byl rozhodnutý, že půjdu. První červenou vlajku, kterou jsem měl na celém tom večeru vnímat bylo už to, že jsem nevěděl do čeho se obléct a tak mi má lesbická kamarádka pomohla s výběrem - zpětně vím, že jsem vypadal jak lesbička - ne, že bych chtěl všechny lesbičky házet do jednoho pytle (to vůbec!), ale má hippie kamarádka mě navlékla do volné košile, kalhot. No vnímat tu velkou červenou vlajku zůstal jsem doma, jenže to se nestalo.
Druhá červená vlajka se objevila v momentě, kdy se má kamarádka (slíbil jsem, že nepoužiji její jméno tak říkejme jí Maggie) rozhodla, že si dáme panáka než vyrazíme. "Ok, na kuráž!" Doma jsme ale nic neměli. A tak jsme cestou na singles night zastavili v obchodě a koupili to nejmenší, co jsme našli. Ovšem i to nejmenší je větší jak jeden panák pro každého. I tak jsme to do sebe kopli. Vidíte tu velkou červenou vlajku varující a hlásající 'Jdi domů!'? Já teď už taky...
Cestou do klubu jsme šli pěšky a tak trochu jsme zmokli ale bavili jsme se, protože to bylo jak v nějakém Hollywoodském filmu. Přišli jsme před klub, kde se ona singles night konala a další červená vlajka mě měla praštit do očí. Nějaký "pařez" u vchodu dostal ten večer skvělý nápad, že si všichni dáma na bundy lepík a podle toho ostatní poznají jestli je člověk gay (včetně holek) nebo hetero. Heteráci (kluci i holky) měli mít žluté lepíky, gayové (také jak holky tak kluci) měli mít lepík červený. Tento nápad se zřejmě chytl, protože právě když jsme dorazili u vchodu se nás zeptali - vlastně ani nezeptali, rovnou nám dali červené lepíky a bylo to. Neslušné.
Vešli jsme do toho klubu a hned jsem si všiml, že mé oblečení je mimo (tedy mimo je slabé slovo) mísu, přes čáru, naprosto o ničem. Vypadal jsem jako lesba, co nosí tunu testosteronu po kapsách a k mužnosti jí chybí už jen ten penis. (Oh ejhle.) Chtěl jsem se otočit, a odejít, ale všichni na mě koukali (museli si udělat jasno kam patřím) a tak jsem velkým červeným lepíkem zamával ve vzduchu. Zaparkoval jsem to u baru v tmavém koutě klubu. Kde jsem se ujistil kolik je hodin a počítal za jak dlouho mi pojede autobus domů - pěšky už nejdu (ne v tomhle).
Gayové byli v úzkých - skinny - jeansech, tílcích, košilích a někteří se pak pokoušeli o něco originálního s vlasy. Nevím, co. Naštěstí mě zachránil barman, který mi půjčil své oblečení (stejně na sobě měl barmanskou-pracovní-uniformu). Nakonec jsem se na záchodcích převlékl a nevypadal jsem nejhůř. Olé. Ale na žádné fotografii jsem se ten večer neobjevil. Ha.
Nevím, co jsem si myslel, že se bude dít, ale nedělo se nic. Lidé mezi sebou kroužili, jak kdyby to bylo ono slepé rande jen bez těch stolů. Jakmile skončila 3-4 minuty dlouhá píseň všichni šli k někomu jinému - jen já to sledoval od baru. Byl jsem vykolejený a nemohl jsem se prostě znovu dostat do té "nálady", kterou jsem ještě před půl hodinou měl v žilách. Ne můj introvertismus byl zpět v plné své kráse - červené vlajky jsem teď viděl dost jasně a všude!
Jak jsem zmínil, na singles je spoust alkoholu - protože nikdo střízliví by to tam nevydržel! Když už jsem tam byl chtěl jsem z toho mít aspoň srandu. Odvaha mi ale moc nedovolila - ne víc než o tom jen přemýšlet. Ale zato Maggie to rozbalila - hlavně během písně
Sexercize, která v klubu hrála na plné pecky. Doporučuji kliknout na odkaz schovaný pod názvem písně a kouknout se na klip skvělé Kylie - a teď si představte mou kamarádku Maggie, jak se trochu podnapilá snaží napodobovat všehny ty sexy kousky z klipu na tanečním parketu a
(nejen) zadkem tam vytírala podlahu. Ano to se tam dělo.
Mezitím mě jedna holka na baru zkoušela balit a já jí musel pomalu dokazovat, že nejsem lesba ale gay. I tak mi dala své číslo. Hm. (Bože, to by byl zápisek do deníčku, co? 'Drahý deníčku, dnes mě balila lesbička co si nenechala za žádnou cenu vymluvit, že jsem kluk. Pomalu jsem jí musel nechat strčit ruku mě do kalhot...') ODG - Oh Dear God.
Na konci večera jsem to na prketě rozjel i já a to jsem musel, protože mi Maggie u "DJe" vyprosila
TUTO píseň. S tou písní mám takovou menší historii takže to jinak nešlo a prostě tam kromě remixu Lany Del Rey Summertime Sadness zahrála i právě
tato píseň. Asi ani nebudu dodávat, že jsem se oba během té písně vyřádili.
Samozřejmě singles night nebylo nic víc než jen prostě diskotéka... jen s puníky. A jakoby to vše nestačilo cestou domů v buse s námi jel ožralý kluk, který neměl nic víc na práci než celou dobu řešit to jestli má dobré vlasy. "Hey Becky, co moje vlasy? Nemohu tam s vlasy... ne s vlasy... jako mám já... Hey ty, (to mluví na mě), co si myslíš o vlasech, moje vlasss...."
Co jsem si z toho všeho odnesl?
Odnesl jsem si, že tohle už nikdy! Radši budu čekat, že se pán Božský omylem ztatí u dveří mého bytu, nebo, že spadne z nebe přímo přede mne než abych musel na něco podobného někdy znovu. Ne ne, takováhle dávka sociální interakce mi stačila na dalších pět let.
...a to telefóní číslo.
Takhle škalulkovat lidi podle vzhledu a ani se jich nezeptat, no, že se nestyděj! :-D To musel být docela zajímavý zážitek, já bych tam osobně nešla, sice ne proto, že bych byla až takový introvert, ale... no možná jo :D Asi bych nevěděla, jak se s těmi lidmi začít bavit :)