Padesát odstínů mé osobnosti

28. listopadu 2014 v 12:12 | MaddyHarry |  Stories
Nevím, kdo jsem.

Asi každý z nás se jednoho dne zastaví a zeptá se sám sebe: Kdo jsem? Nejhorší je neznat na tuto otázku odpověď. Odpověď na tuto otázku nás dělá kým jsme. Každý by na tuto otázku měl mít svou vlastní odpověď a přesto na tuto otázku odpověď nemám. Pokud se mne někdo zeptá, kdo jsem, odpovím 'Mé jméno je...' jakoby to byla odpověď. A když někdo řekne: 'ne nemyslím tvé jméno, ale kdo jsi' nevím, co říct. Kdyby jste se mne na tuto otázku ptali denno denně asi bych každý den odpověděl jinak - protože mou osobnost tvoří nálada a každá nálada s sebou přináší jinou osobnost.

Každý člověk je vlastně jiný - jedinečný - především svou osobností. Jenže jak je to se mnou? Víte já totiž sám nevím kdo jsem, jak tedy mohou ostatní vědět kdo jsem? A nebo si to jen nalhávám a prostě se jen sám v sobě nevyznám?


Krize identity

Jsem člověk, který si je vědom, že má několik různých itentity a osobností. Jestli to už hraničí s poruchou osobnosti to nevím, ale vím, že já nad svými osobnostmi mám kontrolu. Kdo všechno tedy žije v mém těle? Je tu ten fajn vtipálek Gary, který nejde pro dobrou hlášku daleko. Pak je tu chudák Fury, dvojče Garyho, který má smůlu na trapné situace a momenty, které neumí ovládat a ze kterých nehumí vybruslit. Pak je tu ten pesimista Maddy, naštvaný Harry, sebelístostivý nenávidící se Lucasa poté Leslie - o kterém nic nevím. To je na jedno tělo dost. A možná jsou tu i další, kterým ale nedávám tolik váhy - takže jsou naštvaní a udupaní podpantofláci bublají pod povrchem.




Člověk mnoha tváří - mnoha masek - které nasazuje během dne a střídá jak je potřeba. Představte si mě (a nebo klidně i sebe) jak stojíte na ulici na které kolem Vás neustále chodí lidé, chtějí si povídat, ale ke každému tomu člověk cítíte něco jiného. Každýmu nechcetě říct všechno - máte své limity - a v ten moment ze svého dlouhého kabátu, který má mnoho mnoho kaps začnete vytahávat jednu masku za druhou. A s každým člověkem, který se u Vás zastaví si oblečete jinou masku. A tak to jde dokola - veselá maska, smutná, rozumná, lítostivá, chápající, odtažitá, pozorná, unavená - a tak stále dokola a dokola. Je to tak? Jsem člověkem s kabátem a kapsami?

Teď si sám sebe představuji jako masku, která se neustále mění a přizpůsobuje podle mého požadavku. Jako osobnost se stále měním, vyvíjím se, měním se, rostu a má maska se přizpůsobuje a mění se se mnou.

Má osbnost je asi jako tento pruh. Pokaždé jiná. Paleta opravdu plná možností a odstínů.

Cítím to takhle jenom já?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Doma Doma | Web | 28. listopadu 2014 v 13:03 | Reagovat

Myslím, že to takhle necítíš jenom ty. Taky, ačkoliv nejsem schizofrenik, mám pár těch svých různých osobností v sobě, jedna je věčně usměvavá, kterou občas přebije ta depresivní, smutná, znechucená sama sebou .

2 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 28. listopadu 2014 v 14:38 | Reagovat

Rozumím ti. Také mám čím dál neobytnější pocit, že jsem každým dnem někdo jiný, bez zjevného důvodu.
Každopádně, hodně emotivní a zajímavý článek!

3 piuPIU piuPIU | Web | 28. listopadu 2014 v 16:42 | Reagovat

Na svým bejvalým blogu jsem měla rubriky rozdělený podle svejch "osobností". Přemejšlivá a pesimistická část mýho já psala depresivní povídky a hejtovala celej svět, když se zdál bejt moc růžovej.
Hravá a vtipná část psala vtipný články o čemkoli, a občas skládala jednoduchý básničky.
A poslední část, kde se snoubily obě předchozí, se starala o adminitrativu, ankety a design :D
Symbióza

4 Netta Netta | Web | 28. listopadu 2014 v 18:14 | Reagovat

A vieš čo je na tom najvtipnejšie že človek aj keď si myslí že je sám sebou nezmanipulovateľný tak je to absolútný bullshit. Všetko nás manipuluje, tieto blogy a články, videá, hudba, obrázky filmy, ľudia všetko. Ani jeden z nás není absolútne sám sebou a vôbec sa nečudujem že  v tejto dobe človek nevie odpoveď na to kým je, pretože sa to nedá pri tom všetkom čo nás formuje a ovplyvňuje.
Za človeka ktorý je sám sebou považujem malé deti, také do tých dvoch rokov. Proste ak prejde po ulici mačka a im sa páči môže byť aj čierna a budú šťastné, za zo taký dospelák napľuje na všetky strany haha.
Inak, videla som tvoj článok na blogu.(na jeho úvodnej stránke) Bol super :)

5 MaddyHarry MaddyHarry | Web | 28. listopadu 2014 v 20:57 | Reagovat

[4]: Asi tak bych to i viděl, člověk je ovlivněný tak jako tak tím co vidí ve svém oblíbeném seriálu nebo ve filmech. Nakonec nikdo není originál. :D

[3]: To je vážně skvělý nápad - rubriky podle osobností. :)

[2]: Děkuji.

[1]: Nakonec přeci jen nikdo není sám, má sám sebe a pokaždé jinak. :D

6 Miss Psycho Miss Psycho | Web | 28. listopadu 2014 v 22:45 | Reagovat

tak ja to mám nejak podobne, kupríkladu doobeda by som vraždila a poobede je zo mňa úplné slniečko. A veľa ďalších vecí. Myslím že je to normálne :D teda nie normálne ale keby mám byť "normálna" tak sa zbláznim

7 Zdebra Zdebra | Web | 30. listopadu 2014 v 14:54 | Reagovat

Možná víš, kdo jsi, jenom nevíš, co jim odpovědět, aby to "pochopili" a aby je to bavilo poslouchat. Navíc ta otázka svědčí i o tom, že je tazatel línej člověka poznat pomalu a bez otázek. A takoví lidi mě většinou odradí.
A myslím, že každej má několik osobností. Někdo dvě, někdo padesát. I když si to třeba neuvědomují.
Kdyby se setkali dva lidi, kteří tvrdí, že mě znají, a jeden druhýmu by o mně řekl stručnou charakteristiku, vypadalo by to, že mluví každej o jiných lidech. Ale to by se ještě musel najít nějakej člověk, kterej ani neví, že jsem tak tichá. I když... jedna kamarádka nedávno řekla, že jsem nějaká tichá, když jsem byla unavená. A když jsem řekla, že taková jsem furt, tak odpověděla, že ne.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama