
Mám jednu chybu: ignoruji
19. listopadu 2014 v 12:00 | MaddyHarry | Diary
Anketa
Dáváte přednost knihám nebo elektronické čtečce?
| Kniha, to je moje |
| Elektronické čtečce |
| Vlastním obojí, ale radši mám knihy |
| Vlastním obojí, ale radši mám čtečku |
| Nečtu vůbec |
Komentáře
Mně se tohle stalo akorát dneska.. Potkala jsem kluka, s kterým jsem se dřív bavila a mám pocit, že dnes už bychom si neměli co říct, tak jsem dělala, jak ho nevidím. On zvolil tu samou strategii. :D
Ale jinak se takhle většinou nechovám, introvert nejsem a nikdy nebudu. :-)
Ano, to se mi občas taky stane. Jen by mě zajímalo, proč to člověk dělá :D U někoho mám možná strach, že mě ten druhý třeba nepozdraví... :)
Nič si nevyčítaj, ja to mám občas rovnako. Zväčša záleží od nálady a danej osoby, či mám chuť nadviazať prípadný dialóg, ale stáva sa, že som jednoducho v rozpakoch, ako toho človeka osloviť, čo mu povedať, kam sa pozerať... Tak to riešim obdobne ako ty, zvrtnem oči hoc i na druhý koniec sveta a rýchlo zdúchnem.
Keď si to po sebe čítam, zdá sa mi to smutné a asociálne... Stále viac a viac premýšľam nad ideou, či nie je introvertná povaha nejaká vada.
Tak, tak. Dělám to samý a navíc občas, hmm, trochu víc,neodpovídám na zprávy.
Ulevilo se mi, že v tom nejsem sama, co se vyhýbá většině lidí z okolí, abych nemusela odpovídat na nepříjemné dotazy. Jen když kolem někoho procházím, tak pozdravím, protože nehrozí, že by se ten druhej začal vyptávat. Horší by bylo, kdybychom šli stejným směrem. Je jen pár lidí v okolí, se kterýma se mi dobře povídá. Většinou to je o kultuře nebo cestování. A stejně mě nejlepší reakce napadají až později... Ale to určitě znáš.
Mám to podobně, ale spíš proto, že ty lidi se mi ani neobtěžují odpovědět. Proč být zdvořilá k někomu, kdo na to z vysoka peče?
Musím se přiznat, že jsem taky dřív bývala tak nesmělá, nebo mi prostě přišlo jednoduší tu hlavu sklonit a dívat se jinam. Ale postupem času mám pocit, že právě mnohem jednoduší a lehčí (i s ohledem na moje svědomí) je podívat se a usmát se a pozdravit ;)
Tohle dělám taky. A nejen u bývalých učitelů nebo spolužáků. I když někde spatřím třeba svoji sestřenici, dělám všechno pro to, abych se s ní zrovna v tu chvíli nemusela bavit. :D
Mam to uple, uplne, uplne presne setejne! Mam pocit, ze kdyz jsi to psal sedel jsi u me v hlave :D Jako presne, kdyz pozdravim byvaleho spoluzaka (u ktereho si v lepsim pripade pamatuju alespon cast jeho jmena, co kdyz si bude chtit povidat? A kdyz jo o cem proboha budeme mulvit? A ja se za kazdou cenu chci vyhnout trapne zdvorilostni koncerzaci. Tak radsi delam, ze ho nevidim nebo ze si ho vubec nepamatuju. (Hihi coz se mi u par ex-spoluzaku, kteri se rozhodli ke me prhlasit, stalo.)
Tak to já nedělám :-) sem spíš komunikativní typ a když někoho nepozdravím a znám ho/jí tak je to proto,že nechci zdravit..jakože..tu dotyčnou osobu nemám ráda ;-) jinak zdravím všechny a ráda se seznamuju :-) chápu,ale co děláš,prostě člověk je jakej je.. :-) Tak,ale pozor abys nebyl v té ulitě příliš dlouho ;-)

Ahoj, dělám bohužel to samé, už jsem přemýšlela jestli to není nějaký příznak asociála nebo nevím :D, přesně jak popisuješ. Já jsem schopná i přejít na druhý chodník. Osvědčilo se mi vytáhnout mobil a číst si sms atd. Nevím proč to dělám. Prostě nějaký obraný mechanismus, když se s někým nechci bavit zalezu do této ulity.