Mám jednu chybu: ignoruji

19. listopadu 2014 v 12:00 | MaddyHarry |  Diary
Mám jednu chybu, vlastně jich mám víc, a jelikož mě při psaní tohoto titulku napadl nejen jeden článek ale celá nekonečná série článků (asi se z tohoto titulku stane putovní záležitost - jako ty kalhoty v tom Hollywoodském filmu 'Sesterstvo putovních kalhot', co jsem neviděl).


Má jedna (nebo spíš má první chyba) je, že na veřejnosti ignoruji lidi, které znám a které by se slušilo pozdravit.

Znáte to. Jste v supermarketu jdete ke kase, a cestou procházíte kolem učitelky, která Vás před třemi lety učila na škole. Víte, že by jste měli pozdravit, nemusíte zastavovat, ale bylo by slušené onu osobu pozdravit a tu pusu na to "Dobrý den" otevřít. Já místo toho skloním hlavu a projdu kolem natáčející tvář od té druhé osoby. Hlavou mi totiž projíždějí otázky jako: 'A co když se zeptá jak se mám? Co když si bude chtít povídat? Co když se zaptá, co teď dělám? Jsem introvert. Nechci mluvit o svém životě. Už je to jen cizí ženská, která nemusí ve sborovně zítra probírat s ostatními co její ex-student dělá. Nechci.' Takže - jak už jsem napsal - radši dělám, že nevidím.


A to platí i o spolužácích (starých i nových). Když nemusím tak je radši nevidím. Prostě jakoby koukám na druhou stranu. Nevidím, neslyším... a rozhodně dělám, že neznám. Dělám to snad jenom já?

Občas se mi také stane, že takového ex-spolužáka potkám navážeme oční kontakt, a oba se dáme na stejnou strategii - nevidím, neslyším a neznám. I když tohle je opravdu jen ve výjimečné situaci - spíš to proběhne tak, že oba na sebe pokyneme hlavou a nebo si řekneme 'Ahoj' (to hrozí, když do sebe málem nabouráte) a jdete dál. Za rohem se oba oklepete a doufáte, že ten druhý na to hned zapomene.

Já vím, že to je divné chování, vím, že to je hrozné a huba mi neupadne na pozdrav. Byl jsem slušně vychovaný a maminka mi říkala abych zdravil a já zdravím... jen občas dělám, že neznám.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lóra Lóra | Web | 19. listopadu 2014 v 12:47 | Reagovat

Ahoj, dělám bohužel to samé, už jsem přemýšlela jestli to není nějaký příznak asociála nebo nevím :D, přesně jak popisuješ. Já jsem schopná i přejít na druhý chodník. Osvědčilo se mi vytáhnout mobil a číst si sms atd. Nevím proč to dělám. Prostě nějaký obraný mechanismus, když se s někým nechci bavit zalezu do této ulity.

2 Infinity Infinity | Web | 19. listopadu 2014 v 13:44 | Reagovat

Mně se tohle stalo akorát dneska.. Potkala jsem kluka, s kterým jsem se dřív bavila a mám pocit, že dnes už bychom si neměli co říct, tak jsem dělala, jak ho nevidím. On zvolil tu samou strategii. :D
Ale jinak se takhle většinou nechovám, introvert nejsem a nikdy nebudu. :-)

3 Lizzie Lizzie | Web | 19. listopadu 2014 v 17:04 | Reagovat

Ano, to se mi občas taky stane. Jen by mě zajímalo, proč to člověk dělá :D U někoho mám možná strach, že mě ten druhý třeba nepozdraví... :)

4 Bocian Bocian | E-mail | Web | 19. listopadu 2014 v 18:36 | Reagovat

Nič si nevyčítaj, ja to mám občas rovnako. Zväčša záleží od nálady a danej osoby, či mám chuť nadviazať prípadný dialóg, ale stáva sa, že som jednoducho v rozpakoch, ako toho človeka osloviť, čo mu povedať, kam sa pozerať... Tak to riešim obdobne ako ty, zvrtnem oči hoc i na druhý koniec sveta a rýchlo zdúchnem.

Keď si to po sebe čítam, zdá sa mi to smutné a asociálne... Stále viac a viac premýšľam nad ideou, či nie je introvertná povaha nejaká vada.

5 sarush ef sarush ef | Web | 20. listopadu 2014 v 14:31 | Reagovat

Tak, tak. Dělám to samý a navíc občas, hmm, trochu víc,neodpovídám na zprávy.

6 Zdebra Zdebra | Web | 20. listopadu 2014 v 21:02 | Reagovat

Ulevilo se mi, že v tom nejsem sama, co se vyhýbá většině lidí z okolí, abych nemusela odpovídat na nepříjemné dotazy. Jen když kolem někoho procházím, tak pozdravím, protože nehrozí, že by se ten druhej začal vyptávat. Horší by bylo, kdybychom šli stejným směrem. Je jen pár lidí v okolí, se kterýma se mi dobře povídá. Většinou to je o kultuře nebo cestování. A stejně mě nejlepší reakce napadají až později... Ale to určitě znáš.

7 Tai Todd Tai Todd | Web | 22. listopadu 2014 v 17:23 | Reagovat

Mám to podobně, ale spíš proto, že ty lidi se mi ani neobtěžují odpovědět. Proč být zdvořilá k někomu, kdo na to z vysoka peče?

8 Kika Kika | E-mail | Web | 23. listopadu 2014 v 16:13 | Reagovat

Musím se přiznat, že jsem taky dřív bývala tak nesmělá, nebo mi prostě přišlo jednoduší tu hlavu sklonit a dívat se jinam. Ale postupem času mám pocit, že právě mnohem jednoduší a lehčí (i s ohledem na moje svědomí) je podívat se a usmát se a pozdravit ;)

9 Hanyuu Hanyuu | Web | 26. listopadu 2014 v 13:51 | Reagovat

Tohle dělám taky. A nejen u bývalých učitelů nebo spolužáků. I když někde spatřím třeba svoji sestřenici, dělám všechno pro to, abych se s ní zrovna v tu chvíli nemusela bavit. :D

10 Nu. Nu. | Web | 14. prosince 2014 v 22:46 | Reagovat

Mam to uple, uplne, uplne presne setejne! Mam pocit, ze kdyz jsi to psal sedel jsi u me v hlave :D Jako presne, kdyz pozdravim byvaleho spoluzaka (u ktereho si v lepsim pripade pamatuju alespon cast jeho jmena, co kdyz si bude chtit povidat? A kdyz jo o cem proboha budeme mulvit? A ja se za kazdou cenu chci vyhnout trapne zdvorilostni koncerzaci. Tak radsi delam, ze ho nevidim nebo ze si ho vubec nepamatuju. (Hihi coz se mi u par ex-spoluzaku, kteri se rozhodli ke me prhlasit, stalo.)

11 Nila Nila | 6. ledna 2015 v 19:06 | Reagovat

Tak to já nedělám :-) sem spíš komunikativní typ a když někoho nepozdravím a znám ho/jí tak je to proto,že nechci zdravit..jakože..tu dotyčnou osobu nemám ráda ;-) jinak zdravím všechny a ráda se seznamuju :-) chápu,ale co děláš,prostě člověk je jakej je.. :-) Tak,ale pozor abys nebyl v té ulitě příliš dlouho ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama