18. listopadu 2014 v 18:49 | MaddyHarry
|
Jedna milovaná osoba mi jednou řekla: "Chceš-li někoho soudit, tak nejprve ujdi alespoň dvě míle v jeho botách."
Ušel jsem asi padesát metrů a musel jsem to vzdát, protože ostatní kolemjdoucí se mi smáli, že jdu po městě v lodičkách na vysokém podpadku. Pak mi ta má milovaná osoba, která brečela smíchy řekla, že to nemám brát tak doslovně. Takže zatímco jsem si doma lepil náplast na čerstvé puchýře na patách, rozhodl jsem se vcítit (a to mi jde dost dobře) do oné druhé osoby.. tak teď už vážně, ano?!
Přemýšlel jsem o tom, zda někdo přemýšlí o tom, jaké to asi je být mnou. To je tak silně egoistická věta, fuj, až to hezké není.
Víte já se občas zamyslím - většinou je to na místě, kde nemám nic lepšího na práci jako v autobuse, v autě (na zadním sedadle), na záchodě, před spaním - jaké to asi je být někým jiným. Může to být konkrétní osoba a nebo jen má fantazie - jaké by to asi bylo, kdybych já nebyl já, ale byl bych někdo jiný, v mých očích někým kdo je nejen úspěšný ale také obdivovaný - a ne nepředstavuji si sám sebe jako superstar koncertující na vyprodaném světovém turné. Prostě a jednoduše: představuje si někdo jaké to je být mnou, když já si třeba představím jaké to asi je být mou kamarádkou? Asi bych se své kamarádky mohl zeptat: "Hey ty, myslíš někdy na to, že jsi mnou?" ale to je moc... osobní... myslím. Takže se na to nikoho ptát nechci.
Přemýšlíte někdy nad tím jakéby to bylo, kdyby jste byli někdo jiný?
A to mě zavedlo k otázce, že kdybych měl tu možnost, šanci zmáčknout červený (nebo klidně zelený či žlutý) knoflík a vrátit se v čase na začátek svého vlastního života, zda bych něco udělal jinak. Nevím. Jsem si jistý, že některé věci ybch se stoprocentní jistotou neudělal a některé bych udělal a ještě bych možná přidal - a tentokrát bych si to hned na místě uměl obhájit a vymluvit se z toho. Tím jsem si jistý, ale - změnilo by mě to. Věci, co jsem udělal ze mne udělali kým jsem. Kdybych některé věci z toho co jsem udělal znovu neudělal, byl bych možná nejspší jiným člověkem, a dnes bych tu neseděl a nepsal článek na tento blog.
Ještě jednou, tohle všechno? Už asi ne.
Ale, co takhle druhý život. Co kdyby se mne někdo zeptal zda se chci v roce (já nevím) 2200 znovu narodit - pokud se do té doby lidstvo nezhroutí a nevyhyne. Co pak. Asi bych do toho šel, už jen ze zvědavosti abych věděl, jaké to tu za těch X let bude vypadat.
Jedna milovaná osoba mi jednou řekla: "Chceš-li někoho soudit, tak nejprve ujdi alespoň dvě míle v jeho botách."
A ja zasa často rozmýšľam nad tým ako vyzerám z pohladu iných, či aj ja leziem na nervy ľudom tak veľmi ako oni lezú na nervy mne, či aj ja vyzerám tak namyslene ako oni a tak , a čo ja viem, ak by sa ma niekto opýtal či môžem všetko od začiatku prežiť ešte raz asi by som povedala nie, hoci ma lákala aj odpoved áno, ale som tu aj po tých mnohých chybách a môj život v konečnom dôsledku není taký hrozný prepadák.