Odpusťte mi, Váš Leonard

29. října 2015 v 16:22 | MaddyHarry |  Book
Dlouho jsem přemýšlel jak a jestli vůbec napsat recenzi na tuto knihu. Jenže jsem si řekl, že bych rozhodně měl napsat aspoň něco málo o knize která mi tak moc přirostla k srdci. Tato kniha mě opravdu hrozně moc lákala, lákala mě tak moc, že hned jak jsem měl možnost zaběhl jsem do knihkupectví a koupil si jí. A vůbec těch peněz nelituji. Zatím jsem ještě neměl to štěstí abych objevil knihu kterou bych si četl stále dokola vždy, když by mé srdce po tom toužilo, ale pokud bych se měl rozhodnout z těch všech knih které mám doma, byla by to asi tato.


Jak bych popsal tuto knihu? Kterými slovy? Depresivní, milá, sympatická.. já vlastně ani nevím. Je to hořký příběh, je to vlastně smutný příběh, ale přitom je to plné naděje jisté 'šedé' radosti, a já jako čtenář jsem propadl vlastně každé stránce, která se přede mnou otevřela. Hlavní postava Leonarda, celým jménem Leonard Peacock, mi přišla sympatická. Kluk to rozhodně lehké nemá, ale v jistém smyslu si čtenář přeci jen nemyslí, že by byl schopný na své narozeniny použít starou nacistickou pušku a zastřelit svého bývalého nejlepšího kamaráda a potom i sám sebe. Jenže Leonardovi do hlavy nevidíme i když o něm čteme, o jeho rozhodnutí však čtenář pochyby nemá, zvlášť když se dozvídá víc a víc o jeho minulosti.

Matthew Quick se mi se svým Odpusťte mi, Váš Leonard dostal pod kůži. Oprava: Ta kniha se mi dostala pod kůži, i ty postavy i ten děj. A teď by se také hodilo poděkovat blogerce Em.Age na jejímž předešlém blogu jsem na tuto knihu poprvé narazil - Děkuji.

Každá kniha má své mínus. Má ho i tato. I když nevím jestli je to mínus knihy, mínus autora nebo vlastně mínus čtenáře - tedy mě, protože ačkoliv už jsem se párkrát zklamal mám od knih (od jejich konců) svá očekávání, která samozřejmě ne vždy vyjdou - protože ruku na srdce, má představivost je občas moc divoká. Je to jako číst knihu od Stephena Kinga a doufat, že konec nebude přitažený za vlasy, nebo sledovat romantickou komedii a doufat, že ti dva se na konci rozhádají a už se nikdy neuvidí, nebo co já vím... však obrázek si udělat umíte.

I Leonard má konec. Každá kniha má konec. Jaký to Vám nepovím, jen řeknu, že jsem si to přeci jen představoval jinak, ale ve výsledku to nic nemění. Protože kniha se skvěle četla a jak píšu, - ani ten konec nezměnil nic na tom - že mi je ta kniha naprosto sympatická a já bych jí asi dovedl číst stále dokola (jenže je tolik knih, že číst jednu dokola se nedá - ale časem učitě si jí opět a potom opět zase přečtu). Možná je to svou náladou právě to ideální podzimní čtení.
 

Nechutný Prague Pride

6. srpna 2015 v 14:33 | MaddyHarry |  Diary

Přiznám, že titulek článku je trochu extrémní až bulvární avšak mou mylešnku to jen podtrhuje. Prague Pride je dle mého nechutným představením exotů, které se zbytečné táhne do extrému. Ale nejde jen o Prague Pride, ale i Poud Pride, Gay Pride a všechny možné "pride(y)" všude kolem.



Jsem pyšný na to kdo jsem. Dřív než mi napíšete odsuzující komentář pod tento článek berte na vědomí, že já sám patřím do LGBT+ komunity. Jsem gay. Jsem a myslet si můžete cokoliv nic s tím nenadělám. Přál bych si abych měl v podpaží nějaký tajný knoflík, kterým bych mohl otočit na značku "hetero" a voalá byl bych "normální", ale já věřím, že jsem normální i jako homosexuál. Ovšem, co dle mého není normální jsou tyto takzvané Pride průvody, které jen veřejně ukazují extrémismus některých jedinců a vrhají tak špatný pohled na celou LGBT+ komunitu.

Přeceněné i podceněné seriály... aneb jako to vidím já

27. dubna 2015 v 10:00 | MaddyHarry |  TV
Stejně jako Vy i já mám své milované seriály. Seriály, které miluji, seriály na které mohu koukat stále dokola a dokola, seriály u kterých netrpělivě týden co týden vyhlížím nový díl a letní pauzy jsou pro mě utpením. Existuje spousta seriálů, aby taky ne, protože co člověk to jiná chuť. A protože je tu takové velké množství seriálů všech druhů a žánrů, je samozřejmě stále co sledovat. Ale občas se stane, že během tohoto velkého množství seriálů, které sledujeme se může stát, že nedáme šanci seriálu, který si to zaslouží. A jelikož seznam oblíbených seriálů by byl nudný rozhodl jsem se, že napíšu seznam dle mého přeceňovaných i podceňovaných seriálů.

Teorie velkého třesku

Přeceňované:

Co si představuji pod pojmem "přeceňovaný seriál"? Prostě seriál kolem kterého se dělá velké halo pro nic za nic. Nejde mi o kvalitu, většina těchto seriálů kvalitních opravdu je, ale dle mého se tyto seriály prostě až moc zveličují. No však se na to podívejte sami a uvidíme, třeba se v něčem shodneme, i když už teď vím, že mě budete i nenávidět.

ZTRACENI
Pamatujete na ten velký boom se seriálem Ztraceni? Banda lidí zůstala trčet na "kouzelném" ostrově, který se asi záchranářům nepodařilo najít, na ostrově na kterém bylo všechno možné jen né spojení.. no prostě vše to nakonec dopadlo tak, že ani konec neodpověděl na všechny otázky... prostě to byl jen sen. A dost.

HRDINOVÉ
Stejně jako ztraceni také Hrdinové se dočkali velkého boomu u nás. Ačkoliv jsem se Hrdinům (stejně jako Ztraceným) snažil přijít na chuť zůstalo to jen u té chuti a dál už mě seriál vůbec nezajímal. Neoslovilo mě to.

TEMNÝ PŘÍPAD
Ačkoliv jde opravdu o kvalitní seriál produkovaný HBO s velkými herci Hollywoodu nějak mi tento seriál vůbec nesedl. Nemohl jsem se naladit na atmosféru tohoto temného seriálu. Bohužel.

TEORIE VELKÉHO TŘESKU
Poslouchejte! Já mám TBBT moc rád, věřte mi, ale dle mého se kolem toho seriálu opět dělá až moc velké haló. Stejné haló jako se dělo kolem Jak Jsem Poznal Vaši Matku, které také časem opadlo. Ačkoliv se mi bazinga pod kůži dostala a seriál mám rád, je to dle mého přeceňovaný kousek. Tak a teď do mě.
 


Evoluce velkých zadků

24. dubna 2015 v 10:44 | MaddyHarry |  Explicit
Když se na konci devadesátých let objevila na scéně Jennifer Lopez přesvědčila miliony lidí po celém světě, že její větší zadeček ze kterého měla komplexy, je vlastně sexy. Pomohla k tomu rafinovaná fáma, že je její zadeček pojištěný na nehorázně velkou sumu. Miliony lidí, nejen mužů ale i žen v ten moment její zadeček milovalo. Ženy se nepozastavovali většímu pozadí, a muži si říkali, že větší zadeček jejich partnerek je vlastně více super. (Ne, že by větší zadečky nebyly super před Jennifer.) Každopádně Jennifer Lopez ze svého menšího nedostatku (píšu menšího protože kdo by jí odsuzoval - tedy jen kromě samotného Hollywoodu - jen kvůli větším hýždím, že?) svou velkou (a to nemyslím doslovně pouze obrazně) přednost.

Jenže evoluce jde dál. Zatímco v devadesátých letech by se každá herečka a zpěvačka zahrabala do země jen proto, že nemá placatý zadek, dnes velké hvězdy (i když pojem hvězdy je diskutabilní) do místnosti rovnou vcházejí napřed zadkem a ze svého zadku nejen, že dělají přednost ale postaví na něm i celou svou kariéru. Jen se zeptejte Nicki Minaj. Její zadek za posledních pár let nabral na objemu a přírodně to rozhodně nebylo.


Co by kdyby?

8. dubna 2015 v 15:48 | MaddyHarry
Co by kdyby... a proč na tom (ne)záleží?

Lidé se rádi mučí. Ať už k tomu potřebují Christiana Graye, bičík nebo sami sebe a velkou dávku své vlastní představivosti. Aneb, každý z nás zná to dobrovolné trápení, když se zamyslíme ať už během dne či na jehož konci, kdy se chystáme ulehnout, nad tím, co všechno by se změnilo, kdyby to tehdy všechno bylo jinak. "Co by se stalo, kdyby jsem tehdy neřekl ne?" "Co by se stalo, kdybych tenkrát nezůstával sedět doma a šel ven?" "Co kdych se učil jiný předmět?" Samé, co by kdyby - aneb dobrovolné mučení každého z nás. (Prosím přidat špetku reality.)


Sedm vět, které neuslyšíte z úst knihomola

17. března 2015 v 13:02 | MaddyHarry |  Stories

Zrovna nedávno jsem se nepohodl se svou kamarádkou, která mi řekla, že filmy Hunger Games (Hladové Hry) jsou lepší jak knihy. "Co, prosím? To nemyslíš vážně!" reagoval jsem. Já miluji filmy Hunger Games, miluji Jennifer Lawrence, které se své role ujala úctyhodně jako Katniss, miluji Liama Hemswortha jako neohroženého Hurikána a Joshe Hutchersona jako Peetu, ale nikdo v mé přítomnosti nebude říkat, že film je lepší jak kniha.

S tím nesouhlasím a protestuji. Ty knihy jsou napsané vážně poutavě, čtenář je nucen hltat slovo za slovem, větu za větou. A v tom jsem si uvědomil, že věta "Film je lepší jako kniha," je jedna z mála vět, kterou žádný knihomol nikdy neřekne.

1. "Nevím, co bych chtěl/a k Vánocům/narozeninám/jaké-koliv-události-u-které-se-dostávají-dárky."
Protože samozřejmě odpověď je samozřemě kniha. Knihy, knihy a zase více knihy. A nebo aspoň nějakou krásnou originální záložku.

2. "Uh. Tak se nudím. Nedá se tu nic dělat."
V případě, že jste knihomol tak nic jako nuda neexistuje, protože každý správný knihomol ví, že má dobrou knihu neustále nadosah. Neustále u sebe mám knihu - tady před sebou na stole, ve svém pokoji, ve své knihovničce, na parapetu okna na naší chodbě. Prostě člověk, co rád čte má knihu vždy nadosah.

3. "Já prostě nerad/a čtu."
Tohle ale vážně nikdo neříká, že?

4. "Ne, nemám žádné plány na tento víkend."
Určitě nemám nic na práci a ta velká hromada koupených knih, kterých jsem se ještě ani nedotkl mě vůbec, ale vůbec neláká. Od čkoho jsou jinak víkendy? Ta kniha se sama nepřečte.

5. "Ne, já nemusím jít do toho knihkupectví. Už mám dost knih."
Ha! Hahahahahahahahahaha! Musím se k nečemu přiznat. Chodím do knihkupectví ze tří důvodů - ohřát se v zimě, když mi ujede autobus a já mám třicet minut na zabití a také mě lákají nové knihy. Kupuji si knihy i když vím, že doma mám hromadu nepřečtených knih ke kterým se pomalu dopracovávám.

6. "Myslím si, že už je dost hodin a je čas jít spát. Ta další kapitola počká do zítřka."
Jestli si myslíte, že půjdu spát aniž bych zjistil, co se stane dál tak se hrozně mýlíte. Říkám Vám, že vždy je čas na to číst dál a zjistit, co se stalo/stane.

7. "Elektronická čtečka je lepší jak kniha."
Elektonická čtečka má spoustu výhod, i já jí vlastním, ale držet v ruce pravou knihu je stále něco nepopsatelného. Koupit si novou knihu, čistou, nedotčenou, otevřít ji doma, přivoňet si (ano čuchám ke knihám, mám tu vůňi novoty rád), listovat, zakládat záložku... to prostě s čtečkou nemůžete. Lidé na mě koukali jak na blázna, když jsem očichával čteču v autobuse.

Obsesivně kompulzivní porucha (OCD)

15. března 2015 v 11:33 | MaddyHarry |  Stories
V dnešní době má všechno svůj odborný název, pojmenování, význam, a tak díky tomu všemu vím, že nejsem blázen jen trpím lehčí formou takzvanou obsesivní kompulzivní poruchou (OCD). Ještě před pěti lety bych si myslel, že jsem cvok, dnes už vím, že lidí jako jsem já je několik a jsem v rámci možností zdaví.

Kouzlo obsesivně kompulzivní poruchy je v tom, že u každého člověka je to jiné. Někdo trpí silnou silnou úzkostí, strachem a někdo jen musí stát u vypínače světla, počítat do třiceti a rozsvicet a zhasínat. Jedná se o zvláštní poruchu chování, která se do určité míry nachází u každého člověka. Člověka, který trpí touto poruchou, trápí nepříjemné myšlenky. Jako úlevu se neustále ujišťuje a opakovaně provádí nějakou činnost.


KDYŽ JÁ PROSTĚ MUSÍM
U mě osobně jde převážně o onu bezmoc nedělat určité věci - určité pohyby nebo pořadí některých čiností. Jsou to zvyky. Jsou to věci, které prostě dělat musím v určitém pořadí. Například svlékání a oblékání. Vše má svůj řád. Neumím si představit, že bych se ocitl ve scéně jak z Hollywoodského filmu - s nějakou cizí osobou na pokoji a strhávat ze sebe oblečení. Když se já svlékám musí v tom být určité pořadí. Stejně tak oblékání, nejdřív ponožka na pravé chodidlo až pak na levé.

Máte svobodnou povinnost!

11. března 2015 v 9:00 | MaddyHarry |  Stories
Představte si, že by jsme žili ve světě ve kterém by jsme měli svobodnou demokratickou povinnost něco udělat - třeba jít k volbám. Zní Vám to jako sci-fi? Vsadím se, že ani moc ne protože v dnešní době se to pomalu ale jistě stává realitou. Musíš tohle, musíš tamto ale nezapomeň, že je to jen tvá svobodná vůle takže nemusíš. Ale pokud to neuděláš dostaneš pokutu, protože jsi to neudělal. Tak takhlě přesně to vidím, a vůbec s tím nesouhlasím.


SVOBODNÉ ROZHODNUTÍ

Jako příklad použiji volby. Prezidentské volby. Prezident Miloš Zeman minimálně jednou oprášil onen nápad, že by účast u voleb měla být povinná pro každého občana. S tímto tedy rozhodně nesouhlasím. V demokratické zemi, ve svobodné zemi ve které by se každý občan měl rozhodovat sám za sebe je povinná účast u voleb opravdu velký krok vedle. "Máte svobodné rozhodnutí jít povinně k volbám!"

MaddyHarry žije...

8. března 2015 v 11:30 | MaddyHarry
Toto bude v celku neoriginální článek, ale řekl jsem si, že by už to chtělo nějaký ten update, že žiju. A možná tento článek i zveřejním - (už jsem pár podobných článků napsal ale vždy je strčil do složky 'rozepsané'). Věřte nevěřte, že se každý den snažím na blog něco přidat, jen prostě není co. Jako by studna mého mozku najednou vyschla, a tak namísto psaní článků utápím své bádání ve sledování seriálů a filmů, poslouchání hudby, hraní candy crush sagy a přemýšlením nad tím, co bych řekl při své děkovné řeči na oscarech 2020. Mám pět let.


TAKŽE TROCHU UPDATE.

Musím zmínit AnnTaylor na kterou jsem si vzpomněl při sledování pilotního dílu CSI: Cyber. Kdo zná její blog pochopí. :) Abych Vám ale pravdu řekl, tak u prvního dílu CSI: Cyber jsem tak hodně trpěl, že druhý díl nemám vůbec, ale vůbec v plánu. Chápu, že u prvních dílů to může být složité protože jsou točené s tím, že ani samotní tvůrci nevědí zda bude seriál vybrán nebo ne, ale to co předvedl pilotní díl Cyberu to je opravdu trestu hodné. Patricia Arquette, co se to s tebou stalo?!? V seriálu 'Medium' si byla skvělá, letos jsi vyhrála Oscara a v Cyberu hraješ jak dřevo! O Van Der Beekovi radši ani mluvit nebudu protože jeho herecký výkon byl tak nechutný, že jsem měl chuť vlést do obrazovky, a to jeho macho alter ego drsňáka z něj vymlátit jednou provždy. NE! Tohle už nechci vidět! Dost hodně smutné.

Teleshopping jako televizní šmejdi?

20. února 2015 v 12:32 | MaddyHarry |  Stories
Znáte to, občas se prostě probudíte dřív, nemůžete znovu usnout, a tak vstanete a zapnete si tu televizi, a máte to tam. O čem je řeč? O teleshoppingu. Ať jsou to produkty do kuchyně od nožů přes plasové misky až po odšťavňovače. Nebo matrace na postel, pohovku nebo i matrace s sebou na výlety, nebo všelijaké vymoženosti, které Vám pomohou zhubnout bez jakékoliv námahy. Tyto všechny zázračné vymoženosti můžete koupit po telefonu, stačí si jen přivstat - nebo bych měl říct - být na špatném programu v nesprávný čas?


Kdo by nechtěl zhubnout? Kdo by nechtěl mít vytvarovanou postavu, a který chlap by si nepřál mít pekáč buchet na svém břiše? Že prý se kvůli tomu musí chodit do fitka a posilovat, sportovat a plavat. Houby! Díky teleshoppingu vím, že stačí koupit speciální pás s menší krabičkou, která se postará nejen o to abych byl štíhlí, ale díky jejímž super schopným schopnostem nějakého elektrického vybrování a vystřelování paprsků do svalů budu mít vytvarovaný pekáč buchet na svém břiše. A to vše jen za tisíc korun! No neberte to!

Další články


Kam dál